O humidoru - kdy, proč, jak?

Jak vznikl humidor?

V roce 1887 se výrobce nábytku Terence Manning vrátil do rodného Irska z návštěvy Jižní Afriky, kde se dozvěděl vše o exotickém dřevu a řemeslných technikách potřebných k jeho zpracování.
Získal nejen dovednosti k výrobě vynikajícího nábytku, ale také důležité mezinárodní kontakty nezbytné k vyhledání a nákupu těch nejkvalitnějších materiálů. Manningova rodina je považována za vynálezce a distributory prvních doutníkových humidorů, které vyrábí již více než čtyři generace. Na výrobu svých humidorů používá jen to nejkvalitnější dřevo a díky dokonalému řemeslnému zpracování a prémiové kvalitě se výrobky Manning dostaly daleko za hranice Evropy. Každý kus ručně vyráběného humidoru je z ušlechtilého dřeva jako mahagon nebo španělský cedr, které je schopné zachovat si vlhkost.

První přenosný humidor.


Podle PantentGenius.com, byl kapesní přenosný humidor vynalezen a patentován Gerry G. Schmidtem v Kalifornii až v roce 1998. Tento humidor byl vybaven zvlhčovačem vzduchu, který udržoval konstantní vlhkost uvnitř. Celý humidor se skládal ze dvou částí, přičemž spodní část se teleskopicky zasouvala do horní a za pomoci západky se zajistila proti samovolnému rozkládání, které bylo u podobných - podomácku vyráběných - přístrojů běžné.

Co je to humidor?

Doutníkový humidor je nezbytnou součástí vybavení každého kuřáka. Jeho hlavní funkce je zachovat doutník chutný a čerstvý. Ideální vlhkost uvnitř humidoru je 68 až 72 procent, ovšem záleží na každém kuřákovi. Někdo má rád doutníky vlhčí, někdo sušší.
Nám například vyhovují doutníky trošku vlhčí, ovšem zkouška obou možností a chuťové preference jsou na každém z vás. Každý humidor by měl obsahovat zvlhčovací systém a vlhkoměr. K vykládání vnitřní části humidoru se používá nejčastěji španělský cedr, dále americký červený cedr nebo honduraský mahagon. Dřevo španělského cedru má schopnost absorbovat vlhkost, tím pádem vytváří ideální prostředí pro uchování doutníků , podporuje jejich zrání a chrání proti plísním. Navíc díky svému jedinečnému aroma odpuzuje tabákového brouka. Dřevo amerického cedru je méně nákladné, ale oproti španělskému cedru není schopno vstřebat tolik vlhkosti. Jeho aroma je silnější a doutník delší dobu skladovaný v takovém humidoru může získat dřevitou chuť. Honduraský mahagon má vlastnosti srovnatelné se španělským cedrem, ovšem jeho méně intenzivní aroma dostatečně neodpuzuje tabákového brouka. Vnější část humidoru se dnes standardně vyrábí z dřevotřísky s dýhovaným povrchem, který je opatřen lakem. Stylový humidor je výborným doplňkem do interiéru jak bytu či kanceláře tak restaurace.
 


Teď se budeme bavit o tom, jaký humidor vybrat a jak ho zavlhčit. Také si řekneme proč potřebujeme kvalitní humidor z cedrového dřeva.
Začneme tím, jaký humidor koupit.
Výběr a následná koupě správného humidoru závisí v prvé řadě na tom, kolik doutníků by měl pojmout. My považujeme za ideální velikost takovou, aby se v humidoru dalo bez problému uchovat minimálně 50 doutníků. Proč? Jednoduše proto, že větší humidor umožňuje kvalitnější cirkulaci vzduchu uvnitř, což je ideální pro správné stárnutí doutníků. Mimo tento zcela praktický důvod je velký humidor skvělý díky tomu, že se můžete doutníky předzásobit a nemusíte při každé koupi doutníku přemýšlet, zda máte v humidoru dostatek prostoru. Samozřejmě, pokud nejste vášnivými kuřáky doutníků, ale rádi si vychutnáte něco dobrého občas s přáteli, koupíte si humidor menší, ideálně na 25 doutníků. Pokud jste stále na cestách a chcete si vychutnat své doutníky vždy čerstvé bez ohledu na to, kde se nacházíte, je výbornou volbou koupě malého cestovního humidoru jako je například cestovní humidor Cohiba či decentnější humidor Mio. Dalším kritériem je jednoznačně design humidoru. To proto, že dobrý humidor může být více, než jen pouze dobře fungující zařízení. Může být kvalitním kusem nábytku, který ozvláštní a dodá danému prostoru jedinečnou atmosféru. Dalším kritériem je zpracování humidoru. Důrazně doporučujeme, aby vnitřní část humidoru byla z cedrového dřeva! Dále je potřeba, aby byl humidor kvalitně vyroben a jeho víko musí dobře těsnit. Jedině tak dosáhneme dobrého uchování vlastností doutníku. Pokud je okem zřetelné, že humidor má těsnící defekt, neváhejte jej reklamovat! Teď se ještě vraťme k tomu, proč vybrat právě humidor s tělem z cedrového dřeva. Na trhu je mnoho přístrojů vyrobených z plastu. Ano, mají sice atraktivní cenu, ale nedisponují vlastnostmi jako je ideální cirkulace vzduchu a hlavně plastový humidor není schopen sám regulovat vlhkost. Tento plastový humidor zabrání vysychání doutníku, o tom není pochyb, ale dřevěný cedrový humidor umožňuje pomalé a stabilní uvolňování vzduchu a výměnu plynů vzniklých při procesu zrání v doutníku. V plastovém humidoru se může rychle ukázat plíseň a na delší uchovávání doutníku není vhodný.


Jak správně humidor před použitím zavlhčit.


Před vložením doutníků do humidoru je potřeba jej napřed “zavlhčit” a také musíme zkalibrovat vlhkoměr, je li třeba.
Vezmeme čistý kousek hadříku, který navlhčíme destilovanou vodou a poté vytřeme vnitřní část humidoru. Pozor, jde pouze o zvlhčení, nadměrné vlhčení nebo polévání není žádoucí.
Doporučujeme také přidat do destilované vody trošku roztoku obsahujícího Propylenglykol.
Zvlhčovač pokapeme destilovanou vodou (roztokem destilované vody a propylenglykolu), tekutinu, kterou už zvlhčovač nedovede vstřebat, důkladně otřeme. Poté vložíme zvlhčovač do humidoru. Většinou je jeho poloha daná. Musíme si však dávat dobrý pozor, aby z něj neukáplo do humidoru.
Umístíme zkalibrovaný vlhkoměr. I u něj je většinou pevně dané, kam jej umístit. Pokud si nejsme jistí, zda ukazuje správně, postupujme následovně: Omotáme vlhkoměr vlhkým kusem látky a necháme jej ležet. Po pár minutách by měl ukazovat 90% vlhkost, pokud ne, nastavíme jej na tuto hodnotu šroubkem na zadní straně. Pokud tento šroubek nemá, zapamatujeme si rozdíl se kterým budeme počítat vždy, když budeme kontrolovat vlhkost. Dále jej necháme volně v místnosti, přičemž by se měla hodnota vlhkosti ustálit na zhruba 50%. Poté jej vložíme do humidoru.
Do humidoru umístíme mělkou misku s destilovanou vodou či roztokem propylenglykolu, humidor na cca 24 hodin uzavřeme a necháme jej vstřebávat vlhkost.
Humidor otevřeme a zkontrolujeme vlhost uvnitř. Pokud je 70 - 75%, je to naprosto správně a můžeme začít humidor používat. Pokud je vlhkost nižší, necháme humidor dále vlhčit. Pokud je vlhkost vyšší, humidor je potřeba vyvětrat. V tomto případě musíme počítat s tím, že vlhkoměr má setrvačnost. Samozřejmě nezapomeneme vytáhnout misku s destilovanou vodou či roztokem.
Nyní je Váš nový humidor připraven a můžete do něj začít vkládat své oblíbené doutníky. Pokud s kouřením doutníků začínáte, nemůžeme Vám doporučit nic lepšího než doutníky z dílny Joya de Nicaragua.


Pár přátelských rad.


Ještě pro Vás máme pár přátelských rad na závěr. Nikdy nepoužíváme do humidoru vodu z kohoutku. Tato voda obsahuje chemické a minerální látky, které by se mohly nepěkně projevit na chuti, ale i na vzhledu doutníku. Používáme vodu destilovanou, ideálně roztok propylenglykolu, který má antibakteriální účinky a pomáhá regulovat vlhkost. Také je dobré opatřit si gelové sáčky, kterými můžete nahradit sériový zvlhčovač. Díky těmto vychytaným gelovým sáčkům nemusíme tak často doplňovat roztok a napomáhá k udržení stabilní vlhkosti. Humidor také nesmí být umístěn na přímém slunci nebo v blízkosti topení, či výdechu klimatizace. Rychlé změny teplot v místnosti by totiž mohly mít za následek poškození humidoru, a v neposlední řadě zejména jeho drahocenného obsahu. Také je dobré si uvědomit, že v zimních měsících je vzdušná vlhkost nižší, než v létě. Tím pádem bychom měli v zimě kontrolovat častěji vlhkost uvnitř humidoru. Na čištění humidoru nakonec nikdy nepoužíváme chemické přípravky, ale jen a pouze destilovanou vodu.


Nástrahy a škůdci


Mimo doutníků se v humidoru můžou objevit i dvě nepříjemnosti. Podívejme se, jaké to jsou.
Plíseň v humidoru
Plíseň se může objevit, když doutníky přijdou do styku s vodou. Také v případě, že humidor není udržován v čistotě nebo je v něm moc vysoká vlhkost. V každém případě se musíme plesnivých doutníků zbavit a humidor pečlivě vytřít lihem, nechat vyschnout a vyvětrat. Pokud na krycím listu doutníku objevíme bělavý povlak, je to v pořádku. Nejde ani tak o povlak, ale spíše o malé bílé kuličky, které vznikají vylučováním oleje během zrání doutníku. Jednoduše je zlehka setřeme suchým a čistým hadříkem a dál si s tímto přirozeným jevem není třeba lámat hlavu.
Tabákový brouk v humidoru
Vajíčka tabákového brouka někdy odolají dezinfekčnímu procesu během výroby. Dřímají uvnitř doutníku a v tropickém klimatu humidoru se probudí k životu. První stopy po tabákovém červu jsou maličké dírky v doutnících. Dojde-li k tomu, napadené doutníky zničíme a nepoškozené vložíme do plastového sáčku na zip a uložíme na pár dní v mrazícím boxu. To nám zaručí, že nedojde ke znovuoživení zárodků. Poté doutníky přesuneme na pár dní do chladničky, pak je necháme v pokojové teplotě aklimatizovat a vložíme je zpět do vyčištěného humidoru. Tím zajistíme, že náhlou změnou teploty nedojde k popraskání krycího listu. Je-li kvalitní humidor pečlivě a řádně udržován, není důvod, aby nedovedl uchovat doutníky po celou dobu své životnosti. Naopak, doutníky uchovávané po velmi dlouhou dobu (v řádech desetiletí) neztratí nic ze své chuti. Tyto dlouhodobě uchovávané edice doutníků jsou velmi ceněné a znalci vyhledávané.

 

 

 

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním. Více zde.